Klap: 88:88 (2015) Isiah Medina, Quantity Cinema
Konečně vám přijdou peníze a máte na elektřinu. Spotřebiče naskočí, na obrazovce problikává 88:88, —:—. Čas nekonečna a střihové nic, ne-věc, které ho uspořádává. To nic nám zavdává myslet filmem. Ono nic střihu, prázdné mezi, je invariantní jako matematická operace. Minimální přípravy, hlavně dorazit na plac, najít kompozici a začít. Filozofie je easy, chudoba je hard.
Skončí projekce 88:88, utne se kohoutek totálního proudu, pestrého kolotoče zaklíněných obrazů a zvuků, že se tam vůbec všechny vejdou! - cyklická struktura se vystavuje jen jako další horizont k přecházení. Diváci Medinova filmu čekají vysvětlení, možná očekávají i mystiku. Před nimi ale stojí dravý nekompromisní režisér posedlý teorií množin, Eisenstenovými experimenty s němým filmem, animovanou filozofií (Badieu, Marx) a nakonec dojde se stejnou vážností i na Star Wars a Kanye Westa. Z nějakého důvodu to není kýč. Citujete ostatní, potom sebe, pak se pomalu vyškubete z cizích spárů a už nemáte potřebu něco dokazovat svazujícím mistrům.
Filmy začínají něčím, námětem, předpojatou věcností, ale leckdo nemá nic a začíná právě odsud, technikou spojující právě ony prázdné nic, střihem. Když francouzští kritici brojili proti filmům kvality, měli na mysli filmy začínající u scénáře, filmy diktované jazykem, ostatně jako dnešní AI-prompting. Proto hledá Medina jiná nekonečna, nikoliv filmy ne-kvality, nýbrž Quantity Cinema, jak pojmenovává svou produkční společnost. V úzkém kruhu přátel stále promýšlí formu, produkční podmínky, vymýšlí systémy a hotové snímky trousené v čase jim stojí jako výzva: “nebuďte zbabělci.” Zaznamenejte, co se děje, vynalezte kolem toho novou ne-věc, která zpozorované podrží a dává mu prostor růst. Berte to vážně.
„Máme se snažit zachytit realitu bez jakýchkoliv zásahů, nebo bychom naopak měli najít způsob, jak dokumentovat samotnou formu zásahu? Někteří věří, že v kinematografii můžeme spatřit jakési předjazykové pojmuprosté vidění, ale pokud jméno pojmenovává mezeru, která věc od sebe sama odděluje, pak pojmenuje i věc. Dokumentujeme střih, který pojmenovává skutečnost, že není co vidět.“
Premiéru měl 88:88 před deseti lety a stále nic nezní a nevypadá jako Medinův debut, sebejistý krok zcela novým směrem, který on ke všemu zvládá hravě artikulovat. Odvážný to podnik.